Dodnes není známo kdy a kde se narodil. První zápis z matričního úřadu je z roku 1669, který udává, že se narodil s jistou Annou Marií Stelzigovou z Mníšku u Liberce.
Stelzig byl v této době kovářem v blízké vesničce zvané Dolní Řasnice. Díky tomuto řemeslu měl možnost setkávat se s místními, ale i cizími lidmi. Měl vysoké sebevědomí a dar přesvědčit každého o čemkoliv. Býval však hodnocen jako čestný a obětavý člověk.
Andreas nesouhlasil s místními poměry frýdlantského panství a právě on byl člověkem, který vedl roku 1679 delegaci frýdlantských poddaných k tehdejšímu císaři Leopoldovi, aby mu předal stížnost. Vyšetřování stížnosti přešlo na majitele panství hraběte Gallase a vyznělo v jeho prospěch. Mezitím byl vydán císařský patent zakazující obracet se s žádostmi přímo na císaře, zakazoval veškerá srocení lidu a potrestání všech stěžovatelů.
V létě roku 1681 se znovu projevilo odhodlání pokračovat v zápase s vrchností, protože císař vydal robotní patent, který ale nepřinášel žádnou úlevu pro venkovany. Při tajných schůzkách vybrali dost peněz na cestu do Vídně a na dary úředníkům. Na cestu se vydal Andreas Stelzig, ale byl však zatčen a přecezen do Prahy. Členové jeho delegace, kteří žádali o jeho propuštění, byli také zatčeni. Andreasovi se podařilo uprchnout, byl však dopaden a odsouzen k nuceným pracím v uherské pevnosti Ráb, pod trestem smrti mu bylo zakázáno vrátit se zpět do Čech. V Uhrách se dostal do služeb vojenského velitele a během přesunů vojska se zbavil okovů a uprchl. Rozhodl se vrátit do Čech za manželkou a pěti dětmi a tajně je navštěvoval. Po dvou letech tzn. roku 1684 byl dopaden a uvězněn ve věži frýdlantského hradu. Obyvatelé Frýdlantu se snažili všemožnými způsoby dosáhnout jeho propuštění, nebo alespoň zabránit hrdelnímu trestu. To se podařilo, a roku 1687 byl z vězení propuštěn a transportován zpět do Rábu. Tentokrát s ním však odcestovala i manželka.
O jeho dalším životě nejsou žádné informace.
Zdroj: Wikipedia, Město Frýdlant