Stálé kino bylo provozováno ve Frýdlantu v r. 1912. Zahájení promítání bylo v sále dnešního Národního domu (tehdy Rakouský dvůr) už 30. 12. 1911. Nejmodernějším zařízením tohoto druhu se stalo kino ve Frýdlantu postavené v r. 1932, které uvádělo 2x týdně nejnovější filmy. Jako novinka, v něm bylo pro špatně slyšící diváky zabudováno naslouchací zařízení a pro motorizované návštěvníky zřízeno parkoviště.
První kinematografické zařízení bylo Kaiser – Panorama v Liberecké ulici čp. 168. V zadní části módního domu bratří Fibigerových. V tomto stavení bylo 30. 3. 1901 vyhořelé hrnčířství Josefa Rasche.
Na venkovní zdi je ještě dnes vidět štukovou výzdobu ve tvaru váz charakteristickou pro toto povolání. Přesný datum otevření kina se nedalo zjistit, ale odhaduje se mezi rokem 1903 – 1905.
Kino Kaiser Panorama bylo po roce 1918 přejmenováno na Welt Panorama a bylo provozováno Karlem Brendelem, po něm pak Eduardem Hartwigem. Po smrti 61 letého Eduarda Hartwiga 4. 4. 1938, nabízeli jeho pozůstalí Welt Panorama k prodeji. Pravděbodobně se v tuto dobu nenašel žádný kupec, protože 27.4. byl prostor pronajat bratrům Fibigerovým jako 10 m2 skladových prostor. Éra Welt Panorama tímto skončila.
V Liberci mohlo Welt Panorama 31. 10. 1937 ve Vídeňské ulici 45 pod vedením Josefa Ludwiga slavit 40. výročí založení.
Jeho předchůdci rozšířených Kaiser Panoramatů, v přelomu století, mohly být tak zvané Guckkästen, ve kterých bylo vidět prostorovou projekci, používaných hlavně na jarmarcích a slavnostech, navštěvované převážně mládeží.
Kolem roku 1895, kdy již byli pohyblivé obrázky němého filmu, pravděpodobně ještě před 1. světovou válkou, bylo na dvoře, v budově Reichshofu, v Zámecké ulici čp. 394, otevřeno první stálé kino. Provozovatelem bbyl Josef Weiß, bydlící v Kostelní ulici čp. 83. Později provozoval Umělecký ústav kamnář Wiltschek/Köhler společně s nakladatelstvím pohlednic. Jako doprovod němému filmu hrál salonní orchestr kapelníka A. Geißlera.
Po smrti Josefa Weiße toto převzal fotograf Anton Hausmann, rovněž vlastnící fotoateliér v Görlitzr Wurbs. Začátkem roku 1922 bylo kino převedeno na město a bylo opět otevřeno dramatickým filmem „Hráč“ od Otty Krauseho.
Dopoledne 14. 4. 1930 shořela část kina, kde byl poškozen i strop. Oprava kina byla obdivuhodně rychlá, takže po velikonočních svátcích se mohlo opět promítat. Rok na to, 28. 6. 1931, skončila ve Frýdlantě éra němého filmu.
Do kina se nainstalovala moderní zvuková aparatura firmy Kinoton AG z Berlína.
Požár kina však donutil radu města uvažovat o stavbě nového kina. Příčinou byla také dobíhající smlouva na provoz kina v sále Reichshofu v roce 1930.
Smlouva mohla být prodloužena jen za předpokladu, že se předloží schválené plány ke stavbě nové budovy kina. Již vzhledem k tomu, že město dostávalo ročně 45 000 korun na kulturu a z ročního příjmu provozu kina plynulo dalších 40 000 korun, byla navržena 4 místa stavby nového kina. Jako nejvhodnější variantou byla zvolena stávající budova, kde budova byla sloučena se stojící již tělocvičnou. Město stavbu dotovalo částkou 200 000 korun.
Projektantem a stavbyvedoucím se stal Richard Brosche ze Střekova. Vedoucím stavebního výboru byl zvolen Heinrich Kaulfersch. Stavba započala 15. 6. 1931 frýdlantskými stavebními firmami, Anton Lux a Hampel a Kammel.
19. 12. 1931 mohla být stavba kolaudována.
Stavba byla všemi schválená, jak po vzhledové stránce, tak i pro užitkovost a propojení se stávající tělocvičnou.
V dobrém světle se představila i zvuková technika, vyzkoušena již ve starém kině. V celém kině byla zajištěna dobrá akustika a to nejen v přízemí, ale i na balkoně.
Jako správcem kina byl městem dosazen Adolf Krause, společně se svou ženou Hanou, jako uvaděčkou a šatnářkou.
Foto: Radek Petrášek
Mapa
Frýdlant